NETBLOG

Ossisův blog

3P - Podezřelé příhody a postřehy.

05. 04. 2005

Branný den
Ossis - 14:25 | [Kategorie: Ostatní] | permalink
Dneska v naší škole probíhalo branné cvičení. Začalo nástupem v 8.00. Zůčastnila se ho cca polovina tříd z naší školy. Horší to bylo s účastí studentů. Z naší třídy dorazila cca 1/2.

Sestávalo ze čtyř stanovišť:

  • Navigace
  • Střelba
  • První pomoc
  • Katastrofy

Navigace

Prvním stanovištěm byla navigace. Navigace byla rozdělena na dvě části. V první jsme pracovali s buzolou. Pomocí které jsme určovali všemožné azimuty. Druhá část byla obecnější, šlo o "primitivní" navigaci(podle mě nejslabší část dne).

Střelba

Na střelbu ze vzduchovky jsme dorazili s předstihem. Na lavičce leželi terče, které jsme si rozdali. Velmi mrbidně na mě zapůsobila skutečnost, že každých cca 30terčů je oddělených výstřižkem novin s nemohoucí stařenkou uprostřed. Prvního kola střelby se zúčastnili všichni. Střílelo se na terč přidělaný na desce.

Na začátek každý dostal 5 diabolek. Já se zúčastnil druhé vlny. Myslím, že se mi povedly čtyři zásahy z 5. Ten poslední nešel do černé oblasti, asi jsem vydechnul příliš brzo. Jedné (pro jistotu nejmenované) dívce se nedařilo, protože měla úplně čistý terč. Zaměřovala celým kroužkem, chudák.

Dobrovolníci mohli střílet ještě jednou.

První pomoc

Na první pomoc jsem vůbec netěšil, protože jsem očekával vyprávění o zraněních se spoustou krve, otevřených zloměninách a pneumotoraxu(nebo jak se tomu říká). Školily nás 2 pracovnice červeného kříže, z toho jedna dělala figurínu, na které ta druhá předváděla uvedení do stabilizované polohy.

První půlhodinu bych označil jako pohodovou, jen občas se mi mírně připomenul žaludek. Největší šok mě čekal, když školitelka z červeného kříže chtěla, aby si to někdo zkusil. Nenapadlo ji nic lepšího, než si vybrat nějakého "dobrovolníka". Nikdo se nehlásil, a tak padla její volba na mě. Snažil jsem se schovat pod lavičku a tvářit se, že neexistuji. Moje snaha vyšla naprázdno. Nevím, proč jsou u červeného kříže tak neobměkčitelní.

Sebral jsem trosky svého sebevědomí a hrdosti. Figurantka si lehla na břicho, jakože je v bezvědomí. Ze mě se stal zachránce, který by dal téměř cokoli za to, kdyby byl na jiném místě. Nejprve jsem jí trochu zatřásl a promluvil na ni hlasem, který by nezapůsobil ani zesílený přes profesionální zesilovač. Školitelka mi poradila, že ji mám štípnout do ucha. Když viděla výraz na mé tváři, tak dodala, že figurantka by ráda zůstala živá(škoda, tím štípancem bych probudil i mrtvolu).

Figurantka ležela na břiše. Pro zjištění základních funkcí jsem ji musel otočit. Po otočení následovala kontrola tepu a ještě jsem jí měl zkontrolovat ústa. Měla v nich pouze zuby(nebyly zlaté). Ústa jsem raději zavřel a kouknul se na hrudník za účelem kontroly dechu. Zaklonil jsem ji hlavu a pokusil se jí uvést do stabilizované polohy. Při uvádění do stabilizované polohy mi musela pomoci školitelka. Nevěděl jsem, jak mám zašmodrchat ruce figurantky.

Nakonec jsem se vrátil na místo. Školitelka se figurantky zeptala, jestli jsem byl na ni jemný(pche, jako bych byl někdy na někoho hrubý). Figurantka mě podržela. Řekla, že jsem si počínal ohleduplně (nebo něco podobného - musel jsem restartovat OS své těl. schránky).

Dále nás školila v masáži srdce a umělém dýchání. Naštěstí už si mě nevybrala jako dobrovolníka. K mé škodolibé radosti si vybrala někoho jiného.

Katastrofy

Poslední částí bylo promítání filmu o nejrůznějších katastrofách.

Branný den jsem si užil. Ještě dlouho budu vzpomínat na svou "záchranou" akci.

  • Komentáře

    Další: Válka o stůl, aneb mravenci na stole.
    Předchozí: Jaký je nejlepší dopravní prostředek?

  • Píše Tomáš K. alias Ossis; web: http://netova-plantaz.unas.cz; e-mail: tomik.k@seznam.cz

    Kategorie

    Archiv

    Odkazy

    Další verze

    Autor:

    Jméno: Tomáš K.
    Nick: Ossis
    ICQ: 165110464
    Email: tomik.k@seznam.cz WEB: Netová plantáž